Ačokča neboli paprikookurka

Výhody ztracené plodiny Inků

Ačokča (Cyclanthera pedata) neboli mexická okurka je velmi nenáročnou zeleninou, která pochází z Jižní Ameriky z oblasti And. Její plody připomínají větší lusky, chuť je podobná té na pomezí okurek a paprik. Na rozdíl od okurek však ačokča při pěstování není tolik náchylná k plísním. Skvěle se hodí i do malých zahrad. Ke zdárnému růstu totiž potřebuje především pravidelnou zálivku a také oporu, po které by se mohla pnout. Není však třeba ji vyvazovat, protože se po způsobu vinné révy pomocí úponů pne po opoře sama. Zálivka je však pro ni velmi důležitá, pokud totiž nebude mít vody dostatek, může se stát, že zcela přestane plodit.

Pěstování ačokči

Ačokču vyséváme do volné půdy právě nyní, po zmrzlých mužích. Na přízemní mrazíky je totiž velmi choulostivá. Pro její pěstování si vybereme slunné stanoviště a místo, kde začneme ačokču pěstovat, se snažíme chránit především před slimáky. Jednou z dalších výhod paprikookurky je, že ji lze pěstovat bez chemických postřiků, proto je ideální volbou do zahrad permakulturního typu. Za správnou péči a v záhonu s kvalitní prohnojenou půdou se nám ačokča bohatě odmění velkou úrodou, kterou budeme moci sbírat až do prvních mrazů.

Sklizeň, skladování a zpracování

Vegetační doba papriookurky přitom trvá okolo 90 až 110 dní, poté sbíráme plody o velikosti mezi 4 až 10 cm. Jako u většiny ostatní zeleniny i tady platí, že mladé plody jsou nejchutnější. V nich jsou obsažena světlá jedlá semínka, ve zralejších plodech zase černá nejedlá. Ta je třeba si uschovat pro další výsevy. Plody, které se ihned nezužitkují, je možné uchovávat překryté sáčkem v ledničce. Takto uskladněné vydrží přibližně po dobu dvou týdnů. V kuchyni má paprikookurka četná využití. Skvěle chutná jen tak nakrájená k chlebu s máslem, ale také nakládaná či tepelně zpracovaná. Používá se zkrátka všude tam, kde může zastoupit papriku, cuketu nebo lilek.

Pro další články, příspěvky a soutěže navštivte naše FB stránky Byt Dům Zahrada.

(Foto: Pinterest)